TJ Řepeč

To je víc, než měl kterýkoli z dosud vyrobených silničních vozů. Při testech zatím auto dosáhlo poklidných 370 kilometrů v hodině, nicméně podle výpočtů zvládne až 440 km/h.

Nedokážu se nezamilovat do modré barvy Aera TT, ovšem samotná karoserie jako by vypadla z poloviny devadesátých let, včetně širokých (zužujících a rozšiřujících se) spár mezi panely. Na přídi najdete ozvěny Zondy, boky zase připomínají Diablo, zatímco záď je jasným vítězstvím funkce nad formou.

Interiér vás snadno zbaví iluzí o pokroku v posledních padesáti letech, nastupování a vystupování však probíhá překvapivě hladce. Sedadla nabízejí dobrou oporu a pozice za volantem je navzdory mé nemalé výšce přes metr osmdesát dobrá. Jen do prostoru pro nohy nepříjemně zasahuje přední blatník.

Stiskněte však červené tlačítko na stropní konzole a záměry stroje a jeho konstruktérů vyjdou jasně na povrch. Už probouzení motoru k životu připomíná malou nukleární explozi, po několika vteřinách se pak kliková hřídel usadí na krásně bublavém volnoběhu.

Bez ohledu na masivní točivý moment jsou rozjezdy trochu problematické - buď vyrazíte jako dragster, nebo potupně odskáčete z místa. Ani pak nemáte vyhráno. Navzdory brožuře a jejím prohlášením o posilovači řízení se mi žádné znatelné pomoci při zatáčení nedostalo a manévrování v nízkých rychlostech vyžaduje hrubou sílu. Rychlejší jízda ovšem přinese i přátelštější chování.

Velké micheliny urputně drží a podvozek se zdá být přiměřeně tvrdý. Můžeme nicméně jen hádat, jak by se stroj choval při plném nasazení na okruhu. S takovým výkonem, pohonem zadních kol a bez jakékoli elektronické asistence bude vyžadovat především zdrženlivost a zkušenosti.

A pak je tu ještě ten výkon. Na normální silnici řidiče spíše děsí tím, že kdesi uvnitř čeká snad nekonečná rezerva. Naštěstí zvládá auto i velmi klidnou jízdu téměř bez plynu na jakýkoli převodový stupeň.

Ačkoli umí SSC dosahovat rychlostí smršťujících solné pláně na velikost středního parkoviště, brzdy našeho konkrétního kusu představují obrovskou záhadu. Technické specifikace hrdě hlásí osmipístkové třmeny vpředu, jenže my jsme dostali jen čtyřpístkové. Tlak na pedál potřebný k zastavení se z toho důvodu stal nepřijatelně velkým a cit se vytratil zcela.

Můžete namítnout, že čtrnáct milionů korun je směšně vysokou sumou za auto bez vznešené minulosti, zato se zastaralým vzhledem, kvalitou TVR z osmdesátých let a luxusem malajského hatchbacku. Jenže ono má zároveň víc koní než Veyron a stojí méně než polovinu. A odkdy se americké muscle káry oblékají po vzoru zhýčkané evropské aristokracie?

Každá z právě uvedených poznámek směrem k tomuto zvláštnímu autu má své opodstatnění, takže pár zájemců si cestu k prodejci nejspíš najde. V SSC Ultimate Aero TT dostanou vůz schopný překonat většinu platných limitů téměř čtyřnásobně. A to se o každém druhém autě říct nedá.

První dojem * * *

Není to Veyron, ale prý dokáže jet rychleji a má stát jen čtrnáct milionů.